Matuzalem - molekula života
Matuzalem Výrobky řady Matuzalem


Antioxidační vlastnosti

Experimentálně byly určeny některé antioxidační vlastnosti fytokomplexu – flavonoidového komplexu MATUZALEM®, které lze shrnout takto za určitých předpokladů a vysvětlením základních termínů.

Volné radikály jsou vysoce reaktívní molekuly odvozené od kyslíku nebo dusíku a hrají kromě pozitivní role v některých fyziologických procesech, převážně negativní roli. Proti toxicitě volných radikálů existují v organismu nebo v přírodě látky schopné jejich eliminování. Tyto látky se obecně označují jako antioxidanty.

Sérií praktických experimentů na bázi současných moderních a potvrzených metod byly stanoveny některé základní antioxidační vlastnosti, které potvrdily perspektivu a široké možnosti použití v této oblasti.

Antinádorovou aktivita

V současnosti je většina výzkumných pracovníků a vědců názoru, že rakovinová buňka se liší od normální tím, ne že v ní chybí některé specifické látky, ale poměrem komponentů biochemických systémů, náležejících k normální buňce. Práce N. M. Emanuela a kol. potvrdily, že pro negativní růst je podstatná změna koncentrace volných radikálů v biochemických součástech buňky, v důsledku čehož musí ovlivnit antioxidanty na rozvoj těchto procesů. Toto dalo autorům základ předpokládat, že taková fyzikálně-chemická vlastnost antioxidantů flavonoidového původu, jako je antioxidační aktivita je důležitý ukazatel procesu buněčného metabolismu. V základě toho leží schopnost fenolických skupin reagovat s volnými radikály – aktivními středisky biochemického systému buňky. Elementárním spolupůsobením inhibitoru s volným radikálem R° vznikají v systému radikály z inhibitoru, které jsou více stabilní a méně reaktivní než radikál R°.

Imunogenní aktivita

V současnosti existuje značné množství lékařských preparátů, jako nikdy předtím. Zpravidla téměř vždy se po nějaké době v literatuře objevují články, hovořící o zvýšené citlivosti k novému preparátu. Byly přijaty mnohé míry a pokusy stanovit závislost mezi fyzikálně-chemickými vlastnostmi a imunogenní aktivitou lékařských sloučenin proto, aby bylo možné předvídat a posoudit jejich alergicitu. Nicméně dodnes není možné takové korektivy uskutečňovat kvůli úrovni současných vědeckých poznatků, ale jsou stanoveny některé fakta, které lze představit následovně. Imunogenní aktivita antigenu závisí na jeho fyzikálně-chemických vlastností a na schopnosti imunizujícího organismu odpovědět na daný antigen. Podle schopnosti vyzvat imunitní odpověď, antigeny lze rozdělit na dvě skupiny – slabé a silné.

Mezi látkami určené chemické podstaty jsou nejsilnějšími imunogenní bílkoviny, polysacharidy, syntetické polypeptidy a druhé polymery se mohou stát při některých podmínkách imunogenní. Dostatečně vysoká molekulová hmotnost je i podmínkou dostatečné imunogenity antigenů. Například, pokud je molekulová hmotnost méně než 10.000, je taková látka slabě imunogenní. Většina vysokomolekulárních bílkovin má molekulovou hmotnost více než 100.000. Se zmenšením rozměrů a molekulové hmotnosti antigenů se ztrácí individualita jejich struktury, snižuje cizorodost a imunogenní aktivita.

Bylo zaznamenáno, že čím složitější je struktura molekuly antigenu, tím víc je imunogenní. Příklad byl ukázán na imunogenitě syntetických polypeptidů. Pokud byl polypeptid vytvořen z ostatků jedné aminokyseliny, byl slabě imunogenní. Pokud sestával z více druhů dvou nebo tří aminokyselin, získával imunogenní vlastnosti. Přítomnost v syntetických polypeptidech aromatických aminokyselin (např. tyrozinu) zajišťuje imunogenitu molekuly. Ukázalo se, že schopnost vyvolat vznik antitiel v značném stupni patří látkám, které mají povrchově nabité skupiny. Některé teorie spojují imunitní aktivitu sloučenin i s pevností jejich molekuly. Takovým způsobem imunogenita, schopnost indukovat buněčnou nebo humorální imunitní odpověď závisí na zvláštnosti a fyzikálně-chemických vlastností antigenu, rozměrů jeho molekuly, charakteru a množství i lokalizace antigenních determinant v molekule antigenu. Na základě výše uvedeného a ostatních obecných poznatků o vlastnostech rostlinných polymerních flavonoidů, především derivátů 3,5-flavonoidů, všechny tyto látky mají vlastnost imunogenní aktivity, a podle všeho je lze zařadit do skupiny slabých antigenů.